Odpověď pro časopis Psychologie dnes
K pojmům máme takový vztah jako k lidem
Každý pojem se v mnohém podobá společnosti: zatímco jeho vlastní jádro (v případě rodiny související s významy rodit, rodiče) je jasné, někdy si nejsme docela jisti, zda do něho můžeme zahrnout i jevy, které nemají všechny definiční vlastnosti sémantického jádra: Bude-li žít matka s dítětem bez otce – je to ještě rodina? Slýcháváme někdy: ano, ale neúplná. A co když v očích dítěte, které má nyní dva tatínky, biologického a toho nového, s nímž spolu s matkou žije, patří k rodině oba tátové? Řekneme mu, víš, normální je mít jen jednoho tátu? Pomohli jsme tímhle postojem hodnotám spojovaným s pojmem tradiční rodina?
Celý článek
A tak se dostávám k podstatě věci: na pojmech – a nemusí to být jen slovo rodina – není tak zajímavé jejich prototypické sémantické jádro: na něm se v dané kultuře a době shodnou víceméně všichni. Ale jak se postavit k jevům, které netvoří zrovna typickou představu o tom kterém pojmu: o věcech, lidech a vztazích, které nám v mysli nenaskočí hned jako ta první představa, když dané slovo vyslovíme. K nim můžeme zaujmout v zásadě dvojí postoj: buď je odmítneme uznat za hodny daného slova – a pak ovšem spoustu lidských tvorů vyloučíme nebo aspoň bolestně poznamenáme představou, že s nimi něco není v pořádku. Anebo jim necháme jejich slovní úzus a budeme si zvykat, že tu jsou s námi i jiní, kteří žijí své životy možná v něčem jinak, ale proto ještě nemusejí být slovně ani sociálně vylučováni z představy o jediné řádné formě života.
Každý pojem i každá společnost mají své ideální jádro a svoje periferie. Budeme-li chtít ochránit onen ideál vyloučením periferie, dostaneme se dříve či později do oblasti sociální represe.
Psychologie dnes - prosinec 2007
K pojmům máme takový vztah jako k lidem
Každý pojem se v mnohém podobá společnosti: zatímco jeho vlastní jádro (v případě rodiny související s významy rodit, rodiče) je jasné, někdy si nejsme docela jisti, zda do něho můžeme zahrnout i jevy, které nemají všechny definiční vlastnosti sémantického jádra: Bude-li žít matka s dítětem bez otce – je to ještě rodina? Slýcháváme někdy: ano, ale neúplná. A co když v očích dítěte, které má nyní dva tatínky, biologického a toho nového, s nímž spolu s matkou žije, patří k rodině oba tátové? Řekneme mu, víš, normální je mít jen jednoho tátu? Pomohli jsme tímhle postojem hodnotám spojovaným s pojmem tradiční rodina?
Celý článek
A tak se dostávám k podstatě věci: na pojmech – a nemusí to být jen slovo rodina – není tak zajímavé jejich prototypické sémantické jádro: na něm se v dané kultuře a době shodnou víceméně všichni. Ale jak se postavit k jevům, které netvoří zrovna typickou představu o tom kterém pojmu: o věcech, lidech a vztazích, které nám v mysli nenaskočí hned jako ta první představa, když dané slovo vyslovíme. K nim můžeme zaujmout v zásadě dvojí postoj: buď je odmítneme uznat za hodny daného slova – a pak ovšem spoustu lidských tvorů vyloučíme nebo aspoň bolestně poznamenáme představou, že s nimi něco není v pořádku. Anebo jim necháme jejich slovní úzus a budeme si zvykat, že tu jsou s námi i jiní, kteří žijí své životy možná v něčem jinak, ale proto ještě nemusejí být slovně ani sociálně vylučováni z představy o jediné řádné formě života.
Každý pojem i každá společnost mají své ideální jádro a svoje periferie. Budeme-li chtít ochránit onen ideál vyloučením periferie, dostaneme se dříve či později do oblasti sociální represe.
Psychologie dnes - prosinec 2007
Záznamů
0 PŘÍSPĚVKŮ DO DISKUSE - A VÁŠ NÁZOR?:
Přidat komentář