Ten případ je jistou dobu v záři mediálních reflektorů, a tak netřeba opakovat detaily. Stačí připomenout jádro věci: politička Liana Janáčková veřejně mluví o tom, že si umí představit Romy ze svého volebního obvodu obehnané „vysokým plotem, s elektrikou.“ Ve snaze řešit problémy vzájemného soužití by prý neváhala proti romským spoluobčanům použít dynamit. „Jsem rasistka,“ řekla.
Je takový projev rasistický? Ta otázka je řečnická: odpověď je soudnému člověku jasná. Ne tak našemu Senátu: víme už, jak jeho posuzování dopadlo. Senátní výbor rozhodl, že soud nesmí byť i jen začít zkoumat, zda Janáčkové výroky jsou rasistické. Šokující výsledek? Bohužel v současné politické kultuře České republiky nikoli: ochránit kolegu před soudním řízením – toť kategorický imperativ, který často přebíjí všechny další argumenty, i ty nejvážnější. Je třeba vzkázat senátorům, kteří tohle svým hlasem prosadili: nás občany, pro něž povaha těch výroků je zřejmá, vaše rozhodnutí pobuřuje: děláte z nás hlupáky. Přispíváte k degeneraci veřejného diskurzu, v němž je možné bez uzardění hlásat, že čtverec je kulatý – a ještě dát pod takové tvrzení prestižní razítko vysoké ústavní instituce. Není to poprvé, co se politický establishment vysmál zdravému rozumu voličů. Jenže i média tomu dílem přispěla.
Celý článek
Například 11. března 2008 čteme komentář v Právu: „Je-li senátorka Liana Janáčková rasistka, to snad může opravdu kvalifikovaně rozhodnout jen nejvyšší soudce na nebesích. Naplnila-li skutkovou podstatu trestného činu hanobení národa, etnické skupiny, rasy atd., to zase náleží k rozhodování soudcům pozemským. Já osobně mám pocit, že její nešťastné výroky o Romech jsou tak na hraně: rasismem sice zavánějí notně, ale slyším v nich taky tu ustaranou, mírně hysterickou starostku, která si s nimi neví rady.“ Cožpak to, že veřejný činitel je ustaraný, mírně hysterický a neví si s nějakými lidmi rady, ospravedlňuje jeho vyhlazovací rétoriku vůči těm lidem?
Je namístě se tázat: není-li veřejné vystoupení Liany Janáčkové považováno za rasistické, co tedy je rasistické? Co by měli čeští politici vyslovit, aby i komentátora Práva přesvědčili, že jejich výroky spadají do této kategorie? Jestliže se v našem veřejném diskurzu tohle bere jako verbální vystupování „tak na hraně,“ ptáme se: Co je nutno říci, aby to už bylo za hranou? Není třeba přeceňovat vliv médií. A přece by se senátnímu výboru o něco hůř hlásalo, že čtverec je kulatý – pokud by nerozhodoval ve společenském ovzduší, kdy tu a tam zazní ze seriózního tisku, že za jistých polehčujících okolností čtverec není čtverec a nosorožec je jen hodně velký jezevčík.
A2 kulturní týdeník 14. 5. 2008
Je takový projev rasistický? Ta otázka je řečnická: odpověď je soudnému člověku jasná. Ne tak našemu Senátu: víme už, jak jeho posuzování dopadlo. Senátní výbor rozhodl, že soud nesmí byť i jen začít zkoumat, zda Janáčkové výroky jsou rasistické. Šokující výsledek? Bohužel v současné politické kultuře České republiky nikoli: ochránit kolegu před soudním řízením – toť kategorický imperativ, který často přebíjí všechny další argumenty, i ty nejvážnější. Je třeba vzkázat senátorům, kteří tohle svým hlasem prosadili: nás občany, pro něž povaha těch výroků je zřejmá, vaše rozhodnutí pobuřuje: děláte z nás hlupáky. Přispíváte k degeneraci veřejného diskurzu, v němž je možné bez uzardění hlásat, že čtverec je kulatý – a ještě dát pod takové tvrzení prestižní razítko vysoké ústavní instituce. Není to poprvé, co se politický establishment vysmál zdravému rozumu voličů. Jenže i média tomu dílem přispěla.
Celý článek
Například 11. března 2008 čteme komentář v Právu: „Je-li senátorka Liana Janáčková rasistka, to snad může opravdu kvalifikovaně rozhodnout jen nejvyšší soudce na nebesích. Naplnila-li skutkovou podstatu trestného činu hanobení národa, etnické skupiny, rasy atd., to zase náleží k rozhodování soudcům pozemským. Já osobně mám pocit, že její nešťastné výroky o Romech jsou tak na hraně: rasismem sice zavánějí notně, ale slyším v nich taky tu ustaranou, mírně hysterickou starostku, která si s nimi neví rady.“ Cožpak to, že veřejný činitel je ustaraný, mírně hysterický a neví si s nějakými lidmi rady, ospravedlňuje jeho vyhlazovací rétoriku vůči těm lidem?
Je namístě se tázat: není-li veřejné vystoupení Liany Janáčkové považováno za rasistické, co tedy je rasistické? Co by měli čeští politici vyslovit, aby i komentátora Práva přesvědčili, že jejich výroky spadají do této kategorie? Jestliže se v našem veřejném diskurzu tohle bere jako verbální vystupování „tak na hraně,“ ptáme se: Co je nutno říci, aby to už bylo za hranou? Není třeba přeceňovat vliv médií. A přece by se senátnímu výboru o něco hůř hlásalo, že čtverec je kulatý – pokud by nerozhodoval ve společenském ovzduší, kdy tu a tam zazní ze seriózního tisku, že za jistých polehčujících okolností čtverec není čtverec a nosorožec je jen hodně velký jezevčík.
A2 kulturní týdeník 14. 5. 2008
0 Přidat komentář:
Přidat komentář